Žádný speciální trik při tréninku servisu prý neměla, v mládí jen často hrávala na pláži baseball. "A hodně jsem servírovala. Velice mě to bavilo, zamilovala jsem si ten pohyb. Třeba hodinu a půl jsem na kurtu podávala, líbilo se mi, že se na mě chodilo dívat hodně dospělých lidí." Ačkoli výška je výhodou při podání, pohyblivostí Schultzová zrovna neoplývá. "S tím nic nenadělám, nikdy nebudu běhavá jako Sanchezová-Vicariová." Noční můrou nizozemské ranařky se pomalu stává turnaj ve Wimbledonu, se svým razantním stylem je předurčena dosáhnout na rychlé trávě větších úspěchů, než je jedna čtvrtfinálová účast a dvě osmifinálové.