Americký prezident Dwight D. Eisenhower se v červenci 1955 vracel ze summitu v Ženevě, na němž zástupci Velké Británie, Francie, USA a SSSR jednali o klíčových otázkách světové bezpečnosti. Přestože pršelo, viceprezident Richard Nixon zakázal prezidentovým asistentům, aby nad Eisenhowerem při jeho projevu na letišti rozevřeli deštník. Ten by totiž mohl evokovat někdejšího britského premiéra a signatáře mnichovské dohody Nevilla Chamberlaina. Poslední, co Nixon chtěl, bylo, aby se jeho šéf, navíc ještě s letadlem v pozadí, objevil v novinách s jízlivým komentářem, že v Ženevě společně s komunisty "zachránil mír". … Sedmdesátá léta přinesla v americké zahraniční politice řadu změn, ústících ve vážně míněné pokusy o uvolňování napětí a odzbrojování. Supervelmoci ustoupily ze svých ideologických pozic, naopak se smířily se statem quo a začaly spolu jednat. Paradoxní bylo, že velké pokroky učinil právě "antideštníkář" a nyní již prezident Nixon - přispěl k ukončení amerického angažmá ve Vietnamu, šokující návštěvou Pekingu zahájil novou, méně vyhrocenou fázi americko-čínských vztahů a se Sovětským svazem v květnu 1972 dokončil první kolo odzbrojovacích jednání SALT I (Strategic arms limitation talks).